Milá Dany,
některé věci už nemůžeme změnit. Těžko říct, co je správné a co ne. V některých situacích, ať se rozhodneme jakkoliv, později toho můžeme litovat. Možná, že teď litujete, protože jste se rozhodla život děťátka ukončit, a možná, že byste později litovala, i kdybyste ho nechala žít.
Osobně si myslím, že děti s opravdu nemožnými vyhlídkami do života si příroda bere sama, takže na vašem místě bych se nejspíš rozhodla jinak, ale na vašem místě jsem nikdy nebyla a vůbec vám nezávidím. Musí to moc bolet.
Sama jsem taky věřící a nestydím se za to. A považte - jestliže Bůh vám nadělil další a zdravé dítě, asi nebude proti vám zaujatý. Možná, že v Jeho náruči opravdu můžete najít nejen odpuštění, ale i pokoj, čistou radost, utišení bolesti a pohlazení na duši. Já jsem zažila akorát samovolný potrat a ještě v časnějším stádiu těhotenství, tak mě vzali na sál a od injekce nic nevím. I tak to pro mě bylo bolestivé, ale Bůh časem moji bolest utišil. On to může udělat i pro vás.
Přeji vám, abyste nalezla znovu plnohodnotnou radost ze života a klid v duši. Doufám, že vám nevadí moje víra, a pokud ano, vezměte si z mého příspěvku jen to, co je vám vlastní, ostatní nechte. Já to píšu, jak to vnímám, ale svůj názor nikomu nevnucuju, doufám, že to tak i pochopíte.
Ještě chci projevit velikou úctu k vaší otevřenosti a ochotě mluvit před lidmi o tak osobní a bolavé záležitosti i se svými pochybnostmi. Jste odvážná žena a jistě se s tímto zážitkem časem srovnáte a přebolí to. Držím vám palce.
S úctou,
Hanka K.