Milá Emino, je zajímavé, jak některá fakta z mého příspěvku nevidíš - nebo nechceš vidět ?
Dítě patřilo do nemocnice - taky si to myslím, ale pokud ho tam matka nechce dát, není v současném právním klimatu cesta, jak ji k tomu přimět, pokud dítě není PRÁVĚ TEˇD V OHROŽENÍ. Manželka to konzultovala s právníky - dítě lze hospitalizovat proti vůli rodičů tehdy, je-li právě teď akutně v nebezpečí smrti. Pokud je ve vážném stavu, který může vyústit ve smrt v horizontu hodin, nelze hospitalizovat bez souhlasu rodičů.
Tolik ke Tvé poznámce o tom, že měla zavolat záchranku. Pokud záchrance matka řekne, že s nimi nikam nepojede a dítě jim nedá, není právní cesta jak ji přimět.

Moje žena se celou dobu snažila primárně najít řešení vyhovující dítěti - protože v této situaci mělo největší problémy dítě - ne matka, ta ho do problému přivedla. A pokud ho matka nedokáže nakojit (ať proto, že nemá dost mléka, nebo nemá správnou techniku kojení - to všechno se může přihodit), pak je třeba dítěti dodat výživu jinou cestou - a další cesta je lahvička s čajem nebo umělým mlékem. Pobyt v nemocnici je až další krok. Takže není pravda, že se nesnažila najít řešení - podotýkám, že řešení musí sledovat v prvé řadě zájem dítěte- najíst, napít. Jenže..... co uděláš, když matka vytrvale odmítá všechna navržená řešení.
A jiná cesta - mohla bys mi o ní říct ???
Samozřejmě o problému informovala sociální péči - ale možnosti sociální péče nejsou velké. Ano, sociální péče pomůže v dlouhodobém horizontu měsíců a týdnů. Pokud je dítě ve špatném stavu a je třeba jednat v horizontu hodin, sociální péče nemá dostatečné páky.
Aby to bylo ještě lepší, nakonec se manželce podařilo matku přesvědčit, že tedy pojede s miminem do nemocnice, hospitalizaci vytelefonovala, matka souhlasila. Za nějaký čas tam moje paní volala - jak dítě vypadá, jak se mu vede atd Odpověď - ale oni nepřijeli !!!
Radost spolupracovat s tak spolehlivými lidmi. Manžel - otec dítěte se objevil místo toho v ordinaci a žádal o doporučení nějakého přípravku umělé výživy. Že prý cestou maminka změnila názor a do nemocnice nepojede. Chválabohu alespoň dali dítěti něco najíst a napít a přestali křečovitě lpět na kojení, takže to přežilo s pečlivým dohledem terénního pediatra.

Víš, je dobré si představit stress, jakému byl novorozenec vystaven na vlastním příkladu. To mimino ztratilo asi 20% váhy během 7-10 dnů. Já vážím 85 kg - když si představím, že bych se spadnul za týden o 17 kg, jdou na mne mrákoty. To přirovnání není úplně precizní - tělesné složení dospělého a novorozence je jiné, pohyby tělních tekutin jsou u mimina pohotovější, rychlejší.

Ještě poznámka o tom, jak podle Tebe bude mít matka "hlavu zamořenou pocitem viny", pokud dá dítěti umělou výživu a dítě se jí na láhvi "odstaví" . PROBOHA PROČ ??? Proč zamořenou hlavu - snad dát dítěti najíst a napít je hodnota větší a přednější než ho ausgerechnet nakojit ??? Ano kojení je výborná věc, ale není samospasitelné.

Poznámka společenská: co si který lékař o svém pacientovi myslí, je jeho soukromá věc. Jako ošetřující by měl samožejmě ovládat emoce, omezit je na přiměřenou empatii a zejména negativní emoce nedat pacientovi najevo. To máš jistě pravdu, souhlasím. Já jsem sice profesí lékař, ale nejsem v tomto případu ošetřujícím a nejsem tedy vázán jinými mantinely než obvyklými konvencemi. A vědomě jsem byl nezdvořilý, když jsem pro onu paní použil to hovězí jméno. V dnešní době se bohužel všichni ohánějí právy - to je dobře- bylo by ale ještě lépe, kdyby si zároveň s každým výkřikem o právech také uvědomili odpovědnost, která k tomu patří.