Představuju si to tak, že pokud se jí podařilo matku přesvědčit k hospitalizaci (píšeš, že ano), snažila bych se na jejím místě už ty dva nespustit z oka, nechala bych je sedět v ordinaci, dokavad sanitka nepřijede. Když by ta žena přesto nakonec chtěla podepsat revers a podepsala ho, tak ji samnozřejmě nemůžeš "nacpat násilím do sanitky" a chápu, jak je to frustrující (někdy krajní situace zažívají i nelékaři). Nespoléhala bych na to, že tahle matka skutečně do špitálu odjede MHD nebo sama autem. Pak bych asi zkusila ještě vzburcovat manžela té paní.
Nepředstavuju si, že se s někým má jednat zhurta. Představuji si pravý opak. Pole mně se má s lidma jednat pokud možno s nepředstíraným respektem.
Nenapsala jsem jasně, že si myslím, že v téhle situaci bylo v zájmu dítěte, aby je i matku dostal okamžitě do péče odborník, který by měl zájem jim oběma pomoci a ne přesvědčovat matku, ať mu dá doma lahev, připadá mi to krátkozraké.
Pokud se ta paní vzpěčovala čemukoliv, tak už asi nebylo v silách jí pomoci. Stejně ale nevidím důvod mluvit o ní jako o krávě, jistě byla sama v obrovském stresu.
Možná byla z těch pěti procent žen, co skutečně kojit nemohou a pak by se jí to lépe akceptovalo, pokud by jí to řekl někdo, komu důvěřuje, což je další množnost, co mohla tvoje žena udělat, mohla se jí zeptat, kterému lékaři by důvěřovala a poslat ji tam. Pokud žádnému, hrůza hrůz. Je to něco, nad čím by se mělo přemýšlet, čím to, že se zdá, že přibývá lidí, kteří programově nedůvěřují lékařům..
Mně se stalo,že když jsem měla první mimino, všem připadalo nebezpečné a extremistické, že ho kojím. Musela jsem do poradny co týden na převažování a na sprdunk, jak jsem nezodpovědná. Pak se ve třech měsících ukakázalo, že za týden mimino přibylo "jen" 100g, následovalo kontrolní kojení, při kterém se ukázalo, že mimino vypilo 30g (bylo totiž nakojené před odchodem do poradny, nemělo hlad a chtělo spát). Výsledek: "Mučíte to dítě hladem, paní!" Pádila jsem domů, brečela jak pominutá nad svojí neschopností, během týdne bylo mimino komplet na láhvi a já musela jít na injekci na zastavení laktace. Dost možná tenkrát paní doktorka měla dojem, že jsem "kráva", každopádně tak se mnou jednala. Dneska by se to asi už nestalo. Proč to říkám: mám dojem, že takhle se v lidech může narodit nedůvěra k medicíně. Přístup té lékařky byl předpojatý, tenkrát už se vědělo, že mateřské mléko není rudiment evoluce. Přesto jsem byla "kráva" já.
Docela by mě zajímalo, jak to vidí dneska, tenkrát to byla mladá ženská v mém věku, tak nejspíš ještě pracuje a má hodně zkušeností:).