Pokud ten manžel podporoval ženu v něčem evidentně nebezpečém, nebylo na místě mu předem důvěřovat, podle mně. Že je to děsné, to chápu, proto o tom mluvím, ještě víc, než děsné, je to TĚŽKÉ, přesvědčit člověka v tomhle rozpoložení jednat produktivně. Pořád si myslím, že by bylo lepší, aby schopnost té ženy kojit, posoudil někdo na specializovaný a mezitím dítěti někdo jiný s citem pomohl. I tu umělou výživu mu mohla zkušená sestra nakrmit tak, aby se nezačalo odstavovat, dokavad se neukáže, že je odstavení nutné. Nemělo by dehydratované mimino dostat infúzi? (Ptám se, nevím to.) Prostě jsem názoru, že uzavřít takový problém konstatováním, že matka je kráva a na kojení se nemá přehnaně plít, není dobré.
Btw., samozřejmě, že si o každém můžeš myslet, co chceš. Je to tvoje soukromá věc, ale v momentě, kdy ho začneš veřejně ostouzet, už to soukromá věc není. Zbytečně tě to deklasuje i jako muže.