Milá Molly,
mám dojem, že žádné fígle na hyperaktivní děti neznám. Mou jedinou terapií, která pomáhá mně samé, je fakt, že náš mladší syn je povahy klidné a já se tak ujišťuju, že hyperaktivita toho staršího je hříškou přírody, ne naší vinou - to když vidím jedovaté pohledy, slyším uštěpačné poznámky, určitě to znáš. Kolik vlastně je tomu tvému divochovi - našemu čtyři pryč, tomu mladšímu dva.
To taky znám, když už nevím třeba v čekárně nebo dřív v bance (tam jsem to ale vyřešila už před skoro dvěma roky účtem přes web:-), nechávám syna projevit jeho temperament, protože ono to stejně jinak nejde.
K tomu Ritalinu a hyperaktivitě jako takové, on náš syn jí v papírech nikde potvrzenou nemám, akorát si o něm všichni myslí, že je hrozný, moje máma ho hládala asi třikrát, poprvé ho vrátila skoro šupem, že je nezvladatelný a že je to naše vina (ona učí 30 let v MŠ, tak to přece musí poznat,řekla mi), z první MŠ ho vyhodili taky šupem (byla to Montessori...), naštěstí na podruhé jsme se s výběrem trefili podstatně více.
Byli jsme u dvou psychologů a jednoho psychiatra, vždycky v nějakém krizovém období, ale vždycky to skončilo tak, že nám řekli, že dítě se v rodinaci chová nestandardně, že normálně je prostě jen čilé:-( (to je hláška, na kterou jsme s manželem fakt dost alergičtí . "No, hlavně že není pecka, buďte rádi, že je čilej, ne").
Já dobře vím, že náš syn se dost liší od ostatních dětí, ať přijdu kamkloli, je to největší zvíře ze všech, zatícmo s mladším se mi to nestalo nikdy (tedy, on taky není žádná pecka, je to takové to dítě, o němž ostatní rovněž mluví jako o čilém, načež já je občas uzemňuju tím, že říkám, že je to moje velmi klidné dítě:-)
jen jsem to ještě probírala bez Matošue s psyhcologem doktorem Matějčkem, ten mi řekl, že má evidentně podle popisu enzralizu neravvou soustavu, příliš citlivou, vzruší ho každý podnět, neumí se moc soustředitm, no, to vlastně ta psycholožka říkala taky,ale psychiatr, jinak renomovaný, s enám snažil pdosunout spíše to, že na synovi vidíme jen to špatné.
Zkrátka, moc tomu nerozumím, nešlo mi o to, aby dítě dostalo nějakou diagnózu, ale moje kamarádka, jejíž dítě je asi pětkrát klidnější než naše, jen taky užvaněné a takové přemoudřelé, jej vzala k lékaři a ten jí hned řekl, že je hyperaktivní.
Spíše já chci radu - jak ho trestáš? Tedy, nemyslím nějaké brutální tresty, ale co na něj platí? Na toho našeho totiž nic? Jelikož u ničeho nevydrží, nevadí mu třeba ani vyhlídka na zákaz čehokoli. Bohužel, ale když ho plácnu, čehož se občas nevyvaruju, je mi to houby platné.
Dokáže si hrát sám? Náš syn se to konečně trochu naučil, ale bohužel musí být při tom úplně sám, čímž chci říct, že se nikde v blízkosti nesmí vyskytovat naše batole, protože jakkoli mladší syn si hraje sám a v klidu, nepřeje si evidentně být rušen, ten starší po něm okamžitě skočí, honí ho, leze o něm, řičí, klidně několik hodin v kuse. Souseid buší na zeď, mě třeští hlava a jinou radu neznám, než je separovat.
Jak to děláš ty?
P.S. Oblíbená hláška: někam jdeme, na nějakou úžansou akci, výlet, či tak něco, prostě zažítek. Vyprávím synovi, kam jdema a co tama si tak bdue, načež on praví: "Hm, a kam půjdeme potom?" prostě, jeho život se odehrává coby těkavý sled změn, jinak to pro něj nemá výšku.