Hlasy pro a proti porodu doma....
Přidám svou trošku do mlýna:
První dítě ambulantně, další tři doma s porodní asistentkou. Nic lepšího jsem pro sebe a své děti nemohla udělat.
Někdo by se bál rodit doma, protože tam není technika, dost rychlá pomoc, protože co kdyby byly komplikace?
Já jsem se zase "bála" rodit v porodnici, protože bych tam neměla situaci pod kontrolou:
Co do mě píchají? Proč? Proč se nemůžu napít, když mám žízeň? Kdy zavolají mého partnera? Proč si teď musím lehnout, když se mi daleko lépe stojí? Proč se stydím si ulevit řvaním? Proč narození dítěte nemohou zažívat i jeho sourozenci?
A tahle všechna "proč" by mě tak dokonale rozhodila, že bych to dítě nakonec skutečně nebyla schopná porodit bez lékařů, tak jak jsem to dokázala doma.
Doma jsem se vždycky spolehla na porodní proces, a protože mě z něj nikdo nevyrušoval - doma panuje úcta k rodící ženě - mohla jsem se do něj ponořit a on mě sám dovedl k cíli.
Tedy - komplikace, které se při porodech objektivně objevují, se porodům doma většinou jaksi vyhýbají, protože nemalou roli hraje i to, že matka, která se k porodu doma rozhodne, na něj také "má" - věří si, má vnitřní sílu, ví, že TO MUSÍ DOKÁZAT BEZ LÉKAŘŮ - protože tam nejsou - A TAKY TO DOKÁŽE. A naopak jí není sdělováno, že její tělo je nedokonalé a že ona sama není kompetentní k porození dítěte.
Neříkám, že je to jediný aspekt porodů, ale mnoho se o něm nemluví a hraje důležitou roli.

Johanka