Aleno, chtěla bych Vám moc poděkovat za vaše řádky. Myslím, že je v této diskuzi mohla napsat jen žena, která stála před stejně těžkým rozhodnutím jako Dany… a rozhodla se opačně.
Jsem ráda, že tu Vaše zkušenost zazněla.

A k té zbabělosti - i když jste v sobě nenašla odvahu k ukončení těhotenství, měla jste odvahu přijmout do svého života i nedokonalé dítě, odvahu vzdát se „normálního“ života, odvahu jít do nejistoty, vzít na sebe dobrovolně těžký osud, kde bude jistě víc omezení, těžkostí, překážek.... A tuhle odvahu, sílu a schopnost stát si za vlastním životem z vás cítím a hluboce ji obdivuji.

Myslím, že jste dala svému dítěti dva velké dary. Život… a to, že ho máta ráda takového, jaký je… Kolik dětí má to štěstí?

Přeji Vám a celé Vaší rodině hodně společných radostných chvil… a ať se vyplní, v co doufáte :o)