Milá Marcelo a ostatní,
s Hagiborem nemám žádné zkušenosti, zato mám ale dosti zkušeností s "naší domovskou" nemocnicí Ke Karlovu. Navštěvuji ji již pravidelně sedm let, nejprve se svým synem Jakubem, který zemřel ve 4 měsících a nyní s Tinkou, které jsou skoro 4 roky a bohužel po mně podědila stejnou metabolickou vadu jako její bratr. Musím napsat, že za těch sedm let se nemocnice hodně změnila a přijde mi i změněný přístup lékařů a sester, možná je to také pod vlivem odlišné situace - poprvé jsem tam byla s dítětem, které od narození umíralo, teď tam docházím s dítětem, které až na několik zhoupnutí (poslední letos v únoru), které se pěkně vyvíjí a snad (klepu na dřevu) bude v pořádku. Tedy, lékaři i sestry mi připadají velice vstřícní, mohla jsem být u všech vyšetření, náběrů atd. Prostředí je docela pěkné, v čekárnách jsou herny, stěny vesele omalované, v nemocnici na oddělení je také herna. Na oddělení je pro matky k dispozici lednice a mikrovlnka. Návštěvy za námi mohly chodit kdykoliv mezi 9:30 a 19:00. Jídlo za mnoho nestálo, ale jak už někdo napsal -- není to hotel.
S dětmi nemocnými na fenylketonurii navštěvujeme stejné oddělení a asi chápu Marcelo, proč jste slyšela názor, že na Hagiboru je to lepší. Tady do metabolického centra chodí spousta případů z celé republiky, oni se chlubí, že jsou jediným pracovištěm, které dělá vzácné metabolické vady. Každou návštěvu (cca každý měsíc) se musím obrnit trpělivostí, v čekárně jsou pravé Lourdy, rodiče jsou nervózní (děti se musí nabírat určitou dobu po jídle), paní doktorka taky občas znervózní, většinou musíme počítat s přibližně hodinovým zpožděním. Na druhou stranu musím říci, že paní doktorka se vždy plně věnuje každému pacientovi a vše vysvětlí. Toť asi vše -- rozepsala jsem se jako Palacký.

P.S. Marie, já si o Vás vůbec nemyslím, že jste zlá