Magdo,
děkuju.
Jak čtu ohlasy na tvůj článek, vidím, že nejsem jediná "staromilská" máma, která chce v dítěti budovat vkus, lásku k literatuře, ke krásnu a zároveň mu dopřát dosytosti všech rošťáren, odřených kolen a zamatlaných ručiček, které se tak krásně otírají do máminy bílé zástěry.
Vzpomínám si, jak jsem loni začala nakupovat první leporela pro svého syna. Když nadšeně ukazoval dědovi, jak vaří myška od H. Zmatlíkové kašičku, můj otec se zarazil a říkal - přesně tuhle knížku jsem měl. Opravdu byl na ní rok prvního vydání asi 1952 a tu tátovu jsem našla u babičky v knihovně, bez poskrvrnky. Pak jsem pořídila Polámaného mravenečka O. Sekory a hned se zase ozvala moje maminka a věděla co bude na další stránce. To, že jsou na trhu knížky z mého dětství mě velice těší, ale knížky z dětství mých rodičů mě těší ještě víc. Kvalitní dětská literatura nestárne a doma z nás vyrostli vášniví čtenáři. O tom, jak internet a e-booky zruší tištěné slovo jsem četla spoustu katastrofických vizí. Nezruší. Obrazovku nemohu hladit po voňavých stránkách, ani moje oblíbená rodina.cz se nikdy tak krásně neohmatá jako milá knížka a už vůbec mi do počítače synáček nenamaluje voskovkami ulepený obrázek.