Ahojky maminky (i ty nastávající),

po přečtení některých vašich nejčerstvějších příspěvků jsem se rozhodla, že i já se s Vámi podělím o svoji zkušenost s porodem v Krči. Moje první krásná zdravá dceruška Vendulka se mi zde narodila v pátek 22.3.2002, takže všechny pozitivní i negativní zkušenosti mám ještě v živé paměti.
Tento příspěvek jsem se rozhodla napsat mimo jiné i proto, že doufám, že tyto stánky občas otevře i někdo z personálu porodnice. Na rozdíl od maminek, které psaly předcházející příspěvky jsem si totiž zjistila jména všech, s jejichž přístupem jsem byla nejvíce spokojená a kteří mi nejvíce pomohli (je fakt, že např. při porodu jsem opravdu neměla čas koukat na miniaturní cedulky se jménem, ale hned jak jsem se vrátila domů, tak jsem si jména zjistila telefonicky).

Pro Krč jsem se začala rozhodovat na doporučení mojí dobré kamarádky, která tam v pohodě porodila dvě krásné zdravé dcerky. Druhá důležitá věc, která hovořila pro Krč jako jedinou z pražských porodnic, byla propagovaná pomoc z kojením.
Abych se však neunáhlila a dozvěděla se o krčské porodnici maximum, přihlásila jsem se hned v pátém měsíci těhotenství na kursy cvičení pro těhotné a následně i na kursy přípravy k porodu. Tyto služby poskytuje paní Hana Šimánková, která je velmi milá a musím říci, že už se velmi těším, že co nejdříve začnu navštěvovat i její hodiny cvičení po porodu. Tyto cvičení i kursy všem maminkám vřele doporučuji, protože mi při porodu i následné péči o miminko dodaly sebedůvěru a jistotu. Takže můj první dík patří právě paní Šimánkové.

Moje zkušenosti z prenatální poradny jsou (stejně jako v předchozím příspěvku) také celkem pozitivní. Sestřičky (obzvláště ta ze Slovenska) byly opravdu milé, avšak bohužel jsem po všechny kontroly neměla štěstí na paní doktorku Čihákovou. Ostatní doktoři i doktorky nebyli moc sdílní, což na mě pár týdnů před porodem, kdy už je mamina napnutá jak struna, nepůsobilo moc dobře. Paní doktorce Čihákové však patří druhý můj dík - její laskavý a vlídný přístup v prenatální poradně a i poté při vizitách na oddělení šestinedělí působil jako balzám.
Jinak z vybavení prenatální poradny vytýkám asi to samé jako předchozí pisatelka - záchodek bez toaletního papíru (to je ovšem asi v Krči běžné, protože papír téměř vždy chyběl i na WC na šestinedělí).

No a k samotnému porodu? Vendulka je natolik inteligentní miminko, že si začátek porodu vybrala zrovna v době, kdy jsem byla v prenatální poradně na kontrole. Takže když jsem v předpokoji u sestřiček čekala na kabinku, najednou jsem byla celá mokrá od plodové vody (přesně v poledne) a ihned následovalo přijetí do porodnice. Ještěže manžel byl v poradně se mnou a nemusela jsem ho složitě shánět. Jenom mi dojel pro tašku, aby byl zase brzy zpátky a mohl být u celého porodu. Ale ouha! Tady nastal okamžik, který chci Krčské porodnici moc a moc vytknout a který mě moc zklamal. Nebyla jsem totiž přijata do nějakého předporodního pokojíku, kde by se mnou mohl být i manžel, ale docela normálně mě šoupli na postel na oddělení šestinedělí. Ano, čtete dobře, těhotnou před porodem mezi maminky, které už to mají za sebou. Naštěstí jsem byla alespoň na pokoji se dvěma "stejně postiženýma", které taky teprve čekaly na porod.
Nicméně nepřevezli mě jinam ani tehdy, když už mi asi hodinu po té, co mi praskla voda, porod opravdu začal - dostavily se kontrakce a hned poměrně časté. Bylo mi řečeno, ať ležím na tom pokoji na posteli do té doby, než pan doktor uzná, že jsem dostatečně otevřená pro přijetí na porodní sál. Ty dvě, které ještě neměly žádné bolesti, na mě vyděšeně koukaly, jak se tam každých pět minut svíjím na boku a každou chvíli zoufale telefonuju manželovi, který jako na trní seděl na chodbě a za tu dobu, než jsem byla konečně přijata na sál, vypil 7 kafí a vykouřil krabičku cigaret. Místo aby mohl být v těchto prvních těžkých chvílích se mnou a masírovat a nahřívat mi břicho a záda, jak se to naučil na kursu. Pokud to, co zde popisuji, je opravdu běžná praxe v Krči, pak prosím paní Šimánkovou, aby to na kursech uváděli.
No, asi dvě hodiny kontrakcí jsem tam vydržela dle příkazu takhle ležet, ovšem potom jsem se už naštvala a vydupala jsem si, že budu alespoň ve sprše, abych mohla trpět sama, když už ne s manželem. To mi bylo povoleno, ovšem když jsem si požádala o míč, abych si (poučena z kursu) to otevírání trochu urychlila, tak mi bylo řečeno, že míče mají pouze na porodním sále. Takže jsem mobilem zavolala manželovi, aby sedl do auta, a obratem mi přivezl můj vlastní míč, který si vezmu do té sprchy!!! Takže další tři hodiny jsem potom strávila takto - sama ve sprchách jsem se tam snažila překonat kontrakce na vlastním míči.
No a zhruba kolem půl šesté mi bylo konečně řečeno, že už jsem z půlky otevřená, a že mě tedy přijmou na sál. Takže v půlce porodu jsem konečně uviděla manžela!!!
No a pak už to bylo v pohodě. Na sále se mě ujala úžasná, milá, vlídná porodní asistentka Lišková, udělala mi monitor a pak jsem strávila asi hodinu na přípravně (bohužel taky bez manžela, ale s tím jsem byla z kursů seznámena). Slečna Lišková mi udělala klystýr (což bylo naprosto O.K., protože jsem s sebou měla z kursů doporučený Yall) a holila mě jenom chvilinku, protože jsem byla oholená z domova.
No a pak už jsme všichni šli konečně na porodní sál - asi v půl osmé jsem lezla na stůl. To už jsem měla kontrakce tak silné a bolestivé a byla už jsem tak unavená, že už jsem nechtěla o žádném míči ani slyšet. Takže jsem ležela na boku a při každé kontrakci se věšela na krk manželovi, který po celou dobu stál u postele a sála vodu z kapesníku, který mi pořád namáčel. Porodní asistentka byla většinu času u nás a povzbuzovala mě pořád slovy, že jsem "šikulka". Za nějakou dobu jsem se nechala přemluvit taktéž milou paní doktorkou Brenkusovou, že mi píchne injekci, která mi urychlí otevírání tuhých porodních cest, no a ve 22.44 se konečně narodila zdravá a krásná Vendulka.
Ještě jednou bych tedy chtěla zopakovat poděkování porodní asistentce Liškové a paní doktorce Brenkusové. Naopak paní doktorka ze Slovenska (jejíž jméno jsem nezjišťovala), která byla pouze u konce mého porodu a potom mě asi 3/4 hodiny šila, moc milá nebyla.
Vendulku mi přiložili k prsu tedy ne po půl hodině, jak propagují, ale až po tom šití. Je fakt, že to šití tak bolelo, že bych jí asi opravdu mohla ublížit.

No a po dalších dvou hodinách jsem putovala z porodního sálu na oddělení šestinedělí. Bohužel nadstandard nebyl volný a po celou dobu mého pobytu v porodnici se pro mě neuvolnil, ale nakonec mi to nevadilo, protože jsem "chytla" moc skvělé spolubydlící.
Jediný můj problém na oddělení šestinedělí bylo kojení. Bohužel musím napsat, že ne všechny sestřičky jsou zaškoleny tak, aby se mohla Krč nazývat Nemocnicí přátelskou k dětem. Když se mi v neděli v noci nalily prsy v okamžiku tak, že to byla úplně strašná bolest, tak mi taková mladá barbínka poradila, že na to jsou dobré ledové obklady a paralen. Vendulka však měla hlad a vůbec se nemohla chytit, protože jsem měla prsa úplně tvrdá, ty mě bolely čím dál víc a tak to šlo ještě celé pondělí. Až navečer nastoupila úžasná a profesionální novorozenecká sestřička Grůšová, která mi ukázala, jak si mám prsa naopak rozmasírovat v teplé sprše, no a potom už se Vendulka chytla a vypila rekordní množství mlíčka. To jí vydrželo doteď - apetit má pořád, teď už zase brečí, takže jdu kojit.

Myslím, že jsem v poděkováních na nikoho nezapomněla a kritiku jsem nechtěla adresovat přímo jmenovitě, proto jsem jména nezjišťovala. Ať si to každý přebere...

Každopádně celkový dojem z porodu v Krči a jednání personálu byl spíše příznivý a když budu rodit podruhé, půjdu zase sem.

Vaše Lucka.