Dančo, tak držíme palečky, ať to ještě dneska stihnete!!!
Co se týče školky, tak u nás to bylo první den v pohodě, ale včera i dneska s pláčem. Adam je sice zvyklý na babičky a tety, ale školka je přeci jen něco jiného. Jak jste debatovaly o tom, proč už teď a ne za rok, tak po konzultaci s několika učitelkama můžu říct, že doporučují nástup v letech třech. A to sice z toho důvodu, že dítko ještě neumí citově vydírat (a to už mu ve čtyřech jde báječně). Většina jich pláče i ve čtyřech a je to prý mnohem horší. Adámek se sice do školky hrozně těší, ale v okamžiku, kdy se začnem převlíkat, začne natahovat, že chce, aby tam maminka byla s ním. Včera ale rozhodně plakal déle, stál za oknem, mával a bylo to fakt smutný. Pak jsem ještě stála pět minut pod oknem a on pofňukával a pořád říkal: maminka si pro Áďu přijde. Dneska už to bylo trochu lepší, ale stejně plakal i v tom okně, ale opět jsem poslouchal a v okamžiku, kdy jsem od okna odešla, bylo po pláči. Jinak chodíme také na celý den a když si pro něj po spaní přijdu, tak se ptá: maminko, proč si pro Áďu přišla, já si chci hrát. No, rozhodně to není pro tu dětskou dušičku jednoduchý. Ale na druhou stranu, nikdy mu nelžu a on ví, že když mu řeknu, že příjdu, tak přijdu. Ani mu neříkám, že tam s ním budu a pak abych mizela potají. To by mi přišlo nefér. Učitelky má taky fajné, dětí je tam 11, tak je to tak akorát. Hrozně mu tam chutná, včera si přidával polévku i druhé jídlo a předevčírem 2x svačinku.
Je to hrozně, jak už jsou ty naše dětičky velké. Já jsem pochopitelně tak brečela (ale né před ním) a nejhůř to u nás pochopitelně nese tatínek. Ten tam s ním prostě chodit nemůže.
O nástupu v lednu nemůže být ani řeč, školky jsou u nás našlápnuté k prasknutí, takže buď září nebo nic.