Jo, všechno to je hlavně o lidech.
Když jsem v září 2001 rodila v Brodě své první dítě, byla jsem pevně rozhodnutá, že je to naposledy úplně, nebo alespoň naposledy v Brodě - příště budu rodit jedině doma a žádná porodní asistentka se mně ani nedotkne (a to jsem lékařka, takže rizika domácích porodů znám dobře) - všechno ale postupně vyprchalo.
Skoro jsem zapomněla na tu můru, která ze mně udělala naprostého idiota, namísto pozdravu mně oholila a strčila mi do zadku klystýr. Jen jsem zalapala po dechu, protože jsem si přečetla na internetu, že tohle dělají jen se sohlasem rodičky.
Pak nás sepsula, že ani já ani můj manžel nemáme předporodní kurz (oba jsme byli půl roku po státnicích z gynekologie a porodnictví, co bychom se asi dozvěděli), chtěla manžela vykázat z porodnice. Odmítla mi zavolat anesteziologa kvůli epidurální analgézii, k němu jsem se naštěstí z posledních sil probojovala. A to při tom všem mým hlavním úkolem ten den bylo porodit svou dcerku, neměla jsem dost sil se hájit před nabručenou asistentkou.
Ale moje dcera je zdravá a krásná, čas je milosrdný a já jen doufám, že se v Havlíčkově Brodě alespoň trochu poměry změnily. Čeká mně začátkem příštího roku druhý porod, tak si budu držet palce, aby jsem tu asistentku už nepotkala.
Pokoje mají bezvadné, novorozenecké bylo taky fajn.