Ahoj holky,

já se musím přiznat, že po té co naše minulé těhotenství dopadlo špatně (missed. ab.) - jsem se tohle z pochopitelných úvah jala tajit co to půjde.
Nejprve jsem si myslela, že 12. týden bude hranice.Ale pak jsem nevěděla jak do toho.
Tak jsem si s tím hlavu nelámala. No jo, jenže to už na mě nastoupily "holky" (které se mnou cítily předešlou tragédii a teď byly celé nažhavené kdy se povede další!) a řekly, že je to jasné! Mám pocit, že ženská to prostě opravdu pozná! Navíc moje bříško už začalo být hodně vidět!(Tedy pro všímavější - jinak to vypadalo jako když jsem se přejedla sladkostí!)
Takže když se to začalo po naší firmě šířit bleksovou rychlostí (manžel pracuje ve stejné firmě, takže ten byl hlásná trouba číslo jedna, když jsem na tuto informaci zrušila embargo!) usoudila jsem, že je na čase to říci šéfovi (předesílám, že můj šéf je ten typ maldého muže u nějž je práce, práce a pak zase práce - rodina je nepotřebná záležitost a jeho charakterové vlastnosti - no škoda mluvit - budiž řečeno, že když jsme o první mimi přišli, tak mě ještě kvůli časté pracovní neschopnosti chtěl vyhodit a přitom o všem věděl...no prostě opravdu charakter jak má být!)!
Byla jsem vyklepaná, ale věděla jsem, že za mnou stojí celé oddělení! Donesla jsem mu prostě průkazku položila ji na stůl a oznámila, že pokud vše dobře dopadne, tak si v červnu má najít novou pracovnici!
Vzal to celkem klidně, ale stejně mi to neopomněl osolit v pohovu na půlroční prémie, které po 4 letech ve společnosti, jako poděkování za tu horu práce, co jsem tu udělala nedostanu...
Ale jinak to všichni (včetně pana ředitele) vzali s radostí a děsně to se mnou prožívají! Takže se dámy nebojte a oznamujte, oznamujte!

Přeji všem příjemně strávený krátící se pracovní čas!

Petra