Připojuji se k názoru, že by rodiče, ať už jakkoliv postižení, neměli přenášet svůj handicap na dítě. Pokud se něco podobného stane omylem, je to něco jiného. Ale schválně vybírat dárce spermatu, který je stejně postižený jako ony k vůli...ani se mi to nechce vyslovit.
Neslyšící rozhodně vedou plnohodnotný život. Znaková řeč je krásná, jejich svět je plný světel, barev, tvarů...ale ne zvuků. Měl jsem jednou potíže vysvětlit synovi své přítelkyně, který je od narození neslyšící, že jablko "mluví". Tedy že vydává zvuk, když se do něj kousne.
To je jen malý příklad toho, s čím se bude muset neslyšící dítě v životě potýkat. Nikdy nepozná kouzlo rozhlasu, nebude znát hudbu (maximálně ji může cítit) a bude ohroženější v dopravním ruchu města.
Opravdu máme právo rodit schválně děti s handicapem?
Jsem vášnivý kynolog a nabízí se tu srovnání - kdo jste četli nějaké publikace o psech, ve standartu je všude napsáno - Ta a ta vada vyřazuje z chovu a nesmí se dále použit k rozmnožování.
Kecáme do množení všemu živému, co běhá po světě. Není na čase, aby do toho někdo začal kecat i u lidí?

Možná je to špatný názor, ale tenhle příspěvek mě fakt dost rozhořčil.