Zcela souhlasím s názorem pana profesora. Jsem matkou takto "postiženého" syna, který začal číst a počítat velmi brzy (ve 4 letech), aniž by ho někdo k tomu vedl anebo ho to dokonce učil. Vše šlo přirozenou cestou a je opravdu těžké, dítě omezovat, když samo má zájem a tyto činnosti ho baví. Když jsme byli u zápisu, setkala jsem se se stejným názorem "zkušené" paní učitelky - čtení je na škodu. Dokonce jsem se prostřednictvím své známé dozvěděla takové paradoxy: paní učitelka na třídní schůzce rodiče důrazně žádala, aby děti doma pouze slabikovaly a nespojovaly slabiky ve slova, i když jim to jde (držela se asi časového harmonogramu..) Další maminka se až do 5. třídy trápila s nevhodným chováním svého syna (podle paní učitelky velmi vyrušoval a byl drzý), který rovněž plynule četl a obstojně počítal již před nástupem do školy. Syna dali rodiče na víceleté gymnásium a jeho chování přestalo vybočovat z normálu.
Škoda těch pěti let, které byly pro rodiče a dítě velice stresující.
Proto se domnívám, že by rodiče měli pro svého prvňáčka vybírat školu pečlivě a určitě by se měli se svými dotazy ohledně individuálního přístupu a přiměřeného vytěžování dítětě podle jeho schopností obracet přímo na paní učitelku 1. třídy (učitelů je jako šafránu). Podle mého názoru by měli preferovat třídy s menším kolektivem, kde je možnost individuální rozvoj realizovat. Domnívám se, že rozhodně není ztrátou času vozit dítě do školy, která není nejblíž bydlišti, ale která výše uvedeným kritériím vyhovuje.