Myslím, že cvičení Vojtovou metodou má určitě vliv na dětskou psychiku, zvlášť u úzkostnějších povah. Asi se to "radši" nezkoumá, příznivci Vojtovky možná tuší, že by to nedopadlo nejlíp. Cvičila jsem se starším synem, snášel to "strašně", přestože já jsem byla odhodlaná a pevná -teda zezačátku. Když přestal spát, budil se výkřiky po půlhodinách, nechtěl se chovat, nespal ani přes den více jak půlhodinu, díval se na mě vyčítavě - maminko co mi to děláš? a při každém svlékání i před koupáním usedavě plakal, rozhodli jsme se s velmi rozumnou fyzioterapeutkou s cvičením přestat. Efekt na spánek byl okamžitý. Dnes mu jsou tři roky, stále je úzkostný a uplakaný, špatně snáší nové situace a cizí lidi... Myslím že toto se dost podceňuje. Mám pocit, že Vojtovka narušuje vztah cvičící rodič - dítě, vždyť rodič má přece dítě za každých okolností chránit. Cvičit v indikovaných případech ano, ale zvážit všechna pro a proti a taky to, jaké to miminko je, zda úzkostné nebo otrlejší. Případně zvolit pro cvičení jinou osobu..?...Důkazy nemám, jen osobní zkušenost.