Mně se článek moc líbil. Moje zkušenost je taková, že malá stále ležela s hlavičkou na jednu stranu, nechtěla ji mít ani rovně natož na stranu druhou. Upřednostňovala levou stranu a levou ručičku, do pravé nic nevzala. Když pásla koně, stále stáčela hlavičku doleva. Moje mamka pracuje 30 let v bývalé dětské léčebně na Košumberku a postižených dětí viděla nespočetně. Vůbec se jí to nelíbilo a při návštěvě naší dětské doktorky jsem se na to měla přeptat. Paní doktorka mi sdělila, že je vše OK a nic se neděje. To ale moji mamku neuspokojilo a okamžitě nás objednala k nim na dětskou rehabilitaci. Okamžitě jsme začali cvičit Vojtu, neboť Kačky stav byl pokročilý a v budoucnu by jí prý mohla pravá strana zcela zakrnět, způsobeno to mohlo být zřejmě těžkým klešťovým porodem, kdy jí byla jedna strana poškozena. Kdyby se to nechalo být, vyplynuly by z toho problémy uváděné v článku. Zezačátku cvičení Kačka strašně brečela a já nad ní. Ale cvičily jsme poctivě, stále jsem si říkala, že to dělám pro ni, že musíme vydržet, co mají říkat maminky postižených dětí, které se cvičením moc velkých zlepšení nedočkají. Později už Kačka věděla, co ji čeká, jakmile se položila na deku na stole v kuchyni a jak se jí svaly uvolňovaly, už při cvičení ani nebrečela. Začala otáčet hlavičku i na pravou stranu a nakonec nám rebilitační pracov. "zakázala" dále cvičit, protože se Kačka předběhla ve vývoji. Rozhodně se cvičením nemůže dítěti ublížit, jen to chce vydržet. Znám ve svém okolí víc dětí, které jako mimina cvičila Vojtu a s maminkami jsme se shodly na tom, že děti mnohem méně padají a když, tak jakoby umějí spadnout, že se jim nic nestane a ani nebrečí.
Předchozí