Osminko,
mluvíš mi z duše!! I já si myslím, že se to RADĚJI nezkoumá, jaký vliv na psychiku to má. Cvičím se svou 9 měsíční dcerou od jejích téměř 4 měsíců, je úzkostná, hodně se bojí cizích lidí, ale zase u mě se chovat chce a řekla bych, že spíš nechce být u nikoho krom mě, když mě vidí poblíž. Taky s tím spaním..půlhodinky denně, to je její, i když v poslední době se to trochu zlepšuje (ale taky tak trochu občas cvičení už flákám..). Taky si ovšem myslím, že zcela určitě Vojtovka vliv na psychiku má, sice mi všichni fyzioterapeuti i psychologové tvrdili, že ne, ale taky znám ty pohledy - maminko, proč mi to děláš - a není mi z nich dodnes lehko. Odhodlaná cvičit jsem byla od začátku, ale doufám, že již brzy cvičit nebudeme muset a jako na trní čekám na verdikt - KONEC (dnes mi fyzioterapeutka naznačila, že by to už mohlo být velmi brzy, tak jsem plná optimismu :-)) ). Dcera se sice zatím jen plazí a na kolínka se jí vůbec nechce, ale věřím, že i tak příjde její čas a zvládne všechno i bez dalšího cvičení.
S tím tabulkováním - dcera má naprosto chaotický motorický vývoj, např.jako první se začala přetáčet z bříška na záda a teprve asi až za 2 měsíce ze zad na bříško (správně by to mělo být naopak), takže já bych se taky těch tabulek tak strikně nedržela.
Jinak článek je podle mě napsaný dobře, já jsem přesně těmito informacemi krmena naší fyzioterapeutkou už půl roku, takže mi to nepřijde nijak přehnané.