Milá Jano,
já mám neslyšící sestru, která si vzala neslyšícího kluka. Moje sestra je na tom poměrně dobře, sice nic neslyší, ale vystudovala vysokou školu, čtení a sledování filmů s titulky jí nedělá potíže. Můj švagr je na tom o poznání hůře: ač dosti inteligentní, má komunikační bariéry, také ho trápí pocit osamělosti. Moji sestru totiž vždy rodiče vedli k tom, že pokud se s ní někdo nebaví, tak je to jeho problém a ji jeho hloupost nemusí trápit. Musím uznat, že návštěvy u nich jsou velice vyčerpávající, jak už napsala Jarka, člověk musí dávat pozor, aby oba viděli na vaši pusu a mohli odezírat, mému švagrovi je dobré všechno ještě jednou jednodušeji vysvětlit. Díky přátelům mé sestry se teď vlastně necítí až tak izolovaný: mají hodně slyšících přátel. Asi holt záleží případ od případu. A samozřejmě si oba přejí zdravé, slyšící miminko (a taky vzhledem k původu vady u obou ho snad budou mít).

A ještě k tomuto tématu: já sama přenáším dosti vzácnou genetickou odchylku, na tuto nemoc mi zemřelo moje první miminko - chlapeček, potom jsem měla Tinku, ale i tam není vše v pořádku, je tzv. manifestní přenašečkou, která občas má projevy té nemoci (měla jsem ji po konzultacích s genetiky) a mohu vám říci, že jsem z toho velice nešťastná. Pouze člověk, který není úplně v pořádku, může být rád, že předá svému děťátku vadný gen ...