Marně bych pátrala v paměti, jak se vyvíjel můj dvacetiletý dyslektik, myslím ty nuance, které uvádí autorka článku. Jisté ovšem je, že jeho dyslexie z něj udělala štvance hlavně na základní škole, kde se nevešel do představ o tom, jak má dítko rychle psát a jak má sedět jako přibité.
Ny vyšších stupních neměl problémy, teď se chystá na VŠ. Nebylo by snazší zohlednit tyto skutečnosti ve vzdělávacím procesu, než cvičit s miminy, které to, jak někdo napsal "netolerují"?