Existuje, a to i v ČR tzv. handling, podle manžel Bobathových (jestli se to přesně takhle píše). Mám s tím osobní zkušenost, ale syn byl sledován spíš jen pro jistotu a pro mírný hypertonus. Vývoj mu to velmi zrychlilo. Vychází z toho, že se dítě navádí do správných pohybových stereotypů. Tzn. nacvičili jsem tím přetáčení na bříško (5 měsíců), samostatné sednutí si (6 měsíců), stoupání (8 měsíců). Lezení, chozí přišlo samo (samostatná chůze bez opory v 10 měsících). Ale asi to není vhodné u každého problému. Z mého pohledu pro banálnější věci je to ideální metoda, protože syn to miloval, cvičil rád a bavilo ho to. Takže třeba převalovat se zkoušel klidně 15-20 minut tam a zpět a vyloženě u toho jásal, podobně u dalších věcí. Třeba při nácviku stoupání již při druhém nastavení nohou do správné polohy se postavil, samostatně u opory již 10 dní do prvního nácviku. Jen drobná nevýhoda - je jak rtuť, nic ho nezastaví, celý den tu řádí, stojí i na jedné noze (druhou podupává), klidně sedí několik minut na bobku a nepadá, vyšlápne na malý schůdek a bezpečně sejde, rovnováhu má dost dobrou a na to že mu ještě není 13 měsíců je to občas docela síla ho uhlídat. Mudr. neurolog na něj v jeho 11 měsících věku koukal celkem - ehm, pobaveně (ten výraz jam rtuť je od něj), když se synek vysoukal na 4 jako medvěd, z toho si stoupnul, udělal pár kroků, sednul si, dřepnul na bobek, zase popošel (bez jediného pádu) - no prostě zdivočelej ocásek...