Už v článku samotném proskočila inoformace o dlouhé histori takových odkládacích zařízení pro děti. Otáčivé kolo má v Praze i t.zv. Červená porodnice na Karlově. Francouzský básník Lamartine pravil, že "Napoleonská kola" zaváděná v jeho době ve Francii v každé nemocnici, jsou: "důmyslným vynálezem křesťanské charity,protože mají ruce, které přijímají, ale nemají ani oči, aby viděla, ani ústa, která by mluvila".( V polovině 19.století bylo takových odkladných zařízení i v
Italii, říkalo se jim ruota, víc 1 200). Básník přesně vyjádřil o co v boxech jde.
Mně ovšem připadá zákon o tom, že matka v nouzi může odložit novorozence v kterékoliv nemocnici, na kterékoliv policejní nebo hasičské stanici (tedy tam , kde může být také hned, či velmi rychle poskytnuta dítěti potřebná odborná péče) aniž by jí byly kladeny jakékoliv otázky, lepší než boxy, o kterých je třeba se nejdřív informovat, pak je najít atd. Takový zákon může skutečně násilné úmrtí novorozenců snížit (i když nikdy nevymizí úplně).
Funguje to tak např. v Kalifornii a celé řadě dalších států v USA. U toho ovšem ta "anonimita" chybí. V těch nevidích očích mají boxy "výhodu". To asi vedlo nedávno k celostátnímu pátrání po matce, která udajně vyhodila dítě z jedoucího auta. Zavolala to na policejni stanici nějaká žena. Dítě v příkopu u silnice našli hned a později i ženu, která telefonovala. Byla to matka dítěte, která si situaci s vyhozením z auta vymyslela, aby dítě mělo hned pomoc.(Byla to žena hodně přes 30, v těžké sociální tísni).
Obávat se "boxové turitiky" je opravdu nejen směšné, ale i značně nehumání: Jiné děti, než české nejsou snad děti? Existuje nějaký "hodnotnější" český život? Věra S.