Lucko, koukám ještě po netu a vyhodilo mi to docela zajímavé materiály k zamyšlení, tak mrkni jestli chceš, jsou po PDF-ka.

http://www.mja.com.au/public/issues/176_08_150402/ern10520_fm.pdf#search=%22risk%20Vojta%20therapy%20bleeding%22

To je souhrn vážných následků po manipulacích v oblasti páteřní míchy za léta 1995-2001, je to hlavně u dospělých, ale i to je zajímavé.

http://jmmtonline.com/documents/editorials/EditorialV14N1.pdf#search=%22EditorialV14N1.pdf%22

A tohle je takový souhrnný článeček, jeho přínos vidím zejména v tom, že je aktuální (2006) a zabývá se i tím zmíněným tragickým případem, tj. nemávlo se nad tím rukou a obecně ve světě se asi začíná více zvažovat poměr přínos/rizika.

Jinak k tomu abstraktu - je to samozřejmě hrozné, nestačí slova. Co mě ale také varuje - ono to ujišťování, že děti pláčou jen proto, že se jim to nelíbí, asi nebude vždycky docela pravda. Plus poznámka, že může dojít k projevu až nějakou dobu po docvičení, tj. nemusí to končit takhle tragicky, ale může to také způsobit nějaké neurologické problémy. Tj. situace kdy by člověk nakonec rozcvičoval to, co sám nedávno způsobil, brrr děsné pomyšlení. Když člověk vezme v potaz to, že z 99% s dítětem cvičí máma a ne odborník... Prostě je to věc ošemetná a určitě má své místo, ale je potřeba být si těch rizik vědom. A reagovat jinak když je jasné nějaké postižení (paréza a tak), a jinak když jde o to, že dítě něco dělá o pár týdnů později než by tabulkově mělo.