Ahoj Petro a Lucie
- to je skoro jako podle Romaina Rollanda.

Já jsem spíš ta pozdní mami - první dítko až ve 27 letech - a taky nelituji. Stanovit nějaké optimální hranice je nesmysl, jak to tak popisuje Lucka, měla jsem přesně ty samé pocity, jenom asi o čtyři roky později. A myslím, taky jako Petra, že ten pocit, že už všechno mám, že nic od života nechci, jenom to malé mimi, je ten správný spouštěcí mechanismus. Já bych se ani tak nesoustředila na věk, jako spíš opravdu na to, s kým to dítě budu mít - to je stokrát podstatnější než jestli jsem maminka ve dvaceti, třiceti nebo čtyřiceti, tohle, Luci, opravdu poctivě zvaž.
O tom užívání života, jak ho prožívají tvé vrstevnice, je to taky dvojsečná zbraň: ty budeš mít třeba třicet let a děti už školáčky, zatímco ony v té době budou mít malá miminka, kdo bude mít za deset let víc času pro sebe? Prostě si to každá vybere v jiný čas.
Já jsem byla před deseti lety podobná "černá ovce" jako ty jenom naopak: tehdy byl ještě ten trend množit se za každou cenu ve dvaceti, jaká jiná perspektiva se taky člověku nabízela, všechny kámošky už byly nebo se chystaly být mamkami a já nic, připadala jsem si jako méněcenná, i moje sestra se ten čas vyjadřovala v tom smyslu, jestli jsem vůbec ženská. Nijak jsem to neuspěchala, počkala si na toho nejlepšího manžela a tatínka a dodnes nelituji. Takže se nenech ovlivnit módními trendy a jak říká Sting: "be yourself, not matter what they say."

A teď otázka: prosím vás, pokročilé těhulky, co děláte s pálením žáhy???? Já už mám prokonzultované snad všechny přípravky z lékárny, ale teď mě to začalo hrozně trápit, tak bych taky chtěla zkusit nějakou domácí alternativu a babskou radu.
Díky, díky a mějte se superprímově.