Ahoj Lucko,

držte se svých vlastních představ o Vašem společném životě a Vašich společných plánech, když jste v tom za jedno. Četla jsem i odpověď Petry. Byla jsem něco podobného. Mé názory a představy zněly : Cože, svatba ? K ničemu, můžeme spolu dlouho chodit, pak několik let žít i třeba děti mít (kolem třicítky) a jestli se někdy vdám, tak to bude to poslední. Nemyslím si, že to je odsouzeníhodné, prostě jsem si názor vytvořila na základě svých dosavadních celoživotních zkušeností. Pak jsem náhle před dvěma lety nastoupila do nového zaměstnání a po devíti týdnech jsem si vzala svého mladého šéfa, který měl mimochodem úplně stejné názory jako já až do okamžiku, kdy jsme se potkali. Najednou byla svatba pro nás tím nejdůležitějším. Dokonce jsme se brali po osmi měsících ještě jednou v kostele, protože jsme to tak prostě cítili, ta úřední svatba nám nestačila.
Já mluvím o miminku od začátku, vysvětluji manželovi přednosti různých kočárků, ... a raději než naše kamarády, kteří cestují po světě, navštěvuji ty spokojené páry s malými dětmi. Manžel to na začátku cítil jinak, měl pocit, že bychom miminkem tak brzy na začátku o něco přišli, chtěl, abyhom si více užili jeden druhého. Musím říct, že já jsem také trochu pochybovala, protože jsem nejdříve chtěla mít alespoň tříletou praxi v zaměstnání a zrekonstruovaný byt. Rekonstrukce proběhne v létě , praxi naplním v prosinci, manžel stále více mluví o dětech našich známých a stále častěji říká, jak se těší, až budu těhotná a budeme mít miminko, takže jsme se dohodli, že v prosinci už další hormonální antikoncepci kupovat nebudeme.
Musím říct, že ač přišly mnohokrát chvíle, kdy jsme probírali, jestli už mám vysadit a ač se na to neskutečně těším, trpělivě jsem si počkala až i on dojde k názoru, že miminko nás obohatí a začne se těšit. Nikdy bych nevysadila aniž bychom se oba na tom nedohodli. Vím, jak se těší, až budeme čekat, jestli se to povedlo nebo ne.
A ještě chbí poznámka o našem věku. Je mi 24 a manželovi 29 let.
Když pozoruji ty páry kolem nás, myslím, že nezáleží na tom, v kolikati mají první dítě, ale častěji spíš na tom, jak dlouho jsou spolu, jak dlouho vydělávají, žijí-li každý zlášť nebo spolu,... . Jedni naši známí měli první, když jí bylo 22 a jemu 24 a teď jsou malému dva roky a pokoušejí se o druhé. Znali se 4 roky a vydělávali oba už přes 5 let. Druzí měli první v jejích 28 a jeho 33 a také se pokoušejí o druhé dítě (první má 1,5 roku). Před svatbou se znali půl roku, ona ještě dělala dva roky nějekou nástavbu, když už byli manželé a přitom opravovali domek. Za dva roky bylo vše hotovo a přišel i čas pro miminko.
Takže Vám přeji, ať se Vám to brzy podaří a jste z toho moc spokojeni a šťastni.

Jana