Ahoj
Kojila jsem oba syny do roka.Vždy to nebylo jednoduché, ale cítila jsem že jim i sobě tím hodně dávám a tak jsem se snažila za pomoci hlavně rodiny,okolí a knížek(bohužel né s plnou podporou doktorek) vytrvat.U prvního jsme prodělali kryzi kojení v šestinedělí-dodělávala jsem si vysokou a promovala v jeho pěti týdnech což mělo asi hlavní vliv. Kojila jsem ho vždy když bylo potřeba a tam kde to bylo bezpečné pro dítě.Když jsem státnila a promovala byl vždy nalýzku s někým z rodinoy.Dnes už se nad tím jen usmíváme.I muj tatínek(50let) říkal"Kojící prso je jiné prso-a stejně zněj neni nic vidět-komu se to nelíbí ať se nekouká:)" apod.Není však dobré někoho přivádět do rozpaků a tak je prostě dobrá normální lidská zdvořilost.U druhého jsme si prodělali kryzi ve čtyřech měsících a na doporučení jsem začala dokrmovat,ale nelíbylo se mi to.Nakonec jsem přikrmovala vlastním odstříkanym mlíkem.Prostě jsem zužitkoval co neměl sílu vypít, když bylo v době kryze, když řval hlady.A museli jsme kojit často a nemohli jsme přece jen sedět doma. U obou jsem se naštěstí nesetkala s nějakým zvláštním odporem nebo nevolí,spíše s poznámkami "á tady se papá tak nebudeme rušít"nebo"jen ať si dá to je to nejlepší hned po pivu"apod. Tak nedejte stud najevo vždyť je to pro mimčo a pro jeho budoucnost a ono se to poddá.