Příspěvky do téhle diskuse jsem pouze prolétla očima, co by k nim mohl člověk dodat jiného, než je třeba vážit si každého okamžiku, který můžeme prožít se svými blízkými a snažit se ho využít tak, aby nám nezůstal pocit dluhu vůči druhým i sobě. Že se to vždy nepodaří, to je věc druhá. Když se ocitneme v situaci, kdy už není možné nic vrátit, zpytujeme svědomí mnohem kritičtěji, než bychom to udělali kdykoli dříve...

Co mně zaráží je fakt, že jste si diskusní odbočku na téma umírání zvířat neudělali někde jinde. Vzhledem k tématu by to snad bylo přirozeně zdvořilé vůči autorce i všem, kdo oživili své vzpomínky.