Markéto, někdo tvrdí, že se to zlepší kolem šestého, sedmého roku, tedy alespoň to na první pohled vivitelné divočení:-)
Já jsem to druhé dítě riskla, doufala jsem, že pravděpodobnost druhého běsíka je nízká, otěhotněla jsem, když bylo Matoušovi rok a půl, takže jsem si během těhotenství fakt užívala:-( a hlášky o tom, že jsem šílená, když mi tohle nestačí jsem musela prostě pouštět jedním uchem dovnitř a druhým ven.
Manžel moc chtěl holčičku, nakonec je z toho druhý kluk, ale od narození intelektuál! Akorát, že se nechá strhnout...
U nás je to ještě zábavnější tím, že chlapci si nejsou moc podobní: starší je blonďáček, kudrnatej, modrookej, s hodně světlou kůží, spíše robustnější kostry, tedy ne žádný valibuk, ale ve srovnání se svým mladším droboučkým bratrem, který má pro změnu od přírody snědou pleť, hnědé oči, tmavé rovné vlasy. Když s nima někde jsem, lidi moc nevěří, že maj stejný oba rodiče.