Mně se stalo včera večer, že jsem taky zareagovala bez rozmyslu, unáhleně a až o chvilku později podle reakce dcery jsem zjistila, že jsem přestřelila. Jako každý večer jsem ukládala děti ke spánku, mladší usnula "ukázkově". Starší, že nemůže usnout. Tak přišla na řadu pohádka z CD (ode mě pohádku už měly přečtenou). Vypadalo to, že bude klid. Kdepak. Za chvilku vylezla z pokojíčku: "Já jdu ještě na záchod". Pak po chvíli znova, že ještě pohádku. Naposledy ve 1/4 na 11 (mnou čtená pohádka skončila v 9). A já jak už jsem byla unavená, jsem na ni vystartovala ať zapadne do postele, že je moc hodin, ať už kouká spát, že ráno vstává do školky. Rozplakala se a nebyla k utišení. Tak jsem s ní šla znovu do pokojíčku, ze zásuvky jsem vytáhla plyšáka, lehla jsem si k ní a začala jsem, jako že mluví ten plyšák: "Můžu k tobě do postýlky? Já už jsem s tebou dlouho nespinkal. Mně to sice s kamarádky v šuplíku taky baví, ale jednou za čas bych chtěl spát s tebou v postýlce." A pak ještě jsem udělala s plyšákem pár legrácek, jako že se bouchl o horní palandu, a že mu spílám, ať dává pozor a že jak se zavrtává pod peřinku atd. atp. A při tom plyšák vysvětlil, že maminka to nemyslela zle, že Janička už musí opravdu spinkat, aby nebyla ve školce unavená a hezky si hrála s dětmi... Kdybych to byla udělala rovnou, malá by usnula v pohodě. Asi 10 minut po mém odchodu z pokojíčku (poté co jsme plyšáka "uspali") byl totiž malou zkontrolovat manžel a spala už krásně. Ale je to těžké, když je člověk unavený a ještě spoustu práce v domácnosti před sebou - a má vydržet dávat si pozor co a jak říká...Snad už to příště zvládnu.