I já si ho pamatuju (ne ze Slabikáře, ale z 70. let - Pohádky a povídky pro malé čtenáře ... podle autorky A.Malínské) a souhlasím s klarouf ... ani maminky nemusí být neomylné (vy nikdy neřeknete- neuděláte něco, co není 100% v pořádku ?), navíc tady ten "pocit bezpečí a lásky" zajistil tatínek a vysvětlil, co není v pořádku (i v životě člověk občas řekne něco, co nemyslí úplně vážně).
Něco jiného je, když se situace, kdy dítě má pocit "že ho maminka nechce" opakuje, trvá dlouho a dítě jí nerozumí, ale to není tohle, ne, tohle má dobrý konec i vysvětlení.
Ono teda "Dej mi jíst! Mám veliký hlad!" je na chlapečka školního( ... je to ve slabikáři, ne ...jak staré dítě si představujete v příběhu ?) věku docela neomalené, ne ? Souhlasím, že vytknout to maminka může hned a tím i vysvětlit ... viz článek, ale to není návod pro maminky, ale "odstrašující" příklad pro děti.
Takže si myslím, že tenhle příběh děti nijak nepoznamená (pokud se samy neztotožní s pocitem maminka mě nechce, ale to by asi mělo nějaký reálný podklad nikoli tenhle příběh).