Taky si myslím, žes nepřestřelila. I vztek (nebo odseknutí) má ve výchově své místo. Třeba jen usměrní dítě nebo dospělého, že tohle je moc, to já už nesnesu. Když něco řeknu pětkrát a stále není pochopeno, tak na co pořád budeme diskutovat? Výchovou připravujeme děti pro život. Až dospějí a půjdou do práce, pořád s nimi bude někdo diskutovat, že tohle teď, tamto se bude až potom a tohleto se opravdu nedělá? V práci to dopadne tak, že jednou tolerance nebo vysvětlení, podruhé padáka. A jsme v jeteli, že jsme na tyto situace děti nepřipravily. Jsou věci, kde se moc diskutovat nedá, protože to není vhodné. Třeba i to, že mám večer práci a chci ji stihnout a až pak půjdu spát. Můžu sice práci odložit na zítra, ale to ti pak nemůžu přečíst pohádku, protože třeba peču, vařím, zašívám.... Když mne budeš otravovat, nevyspím se, zaspím do práce, když to udělám vícekrát, přijdu o ni. Pak na tebe sice budu mít čas, ale zas nebudeme mít peníze. Prodáme auto, dům, ty nebudeš mít hračky, jsou děti, co by si toho vážily. Večer zlobí jen zlobidlo, které nemá maminku rádo.