Vážení pisatelé, také jsem tento článeček o neposlušném Adámkovi četla a dnes ho čtu svým dvěma dětem 3+5 roků. Nevidím na něm nic ostudného, zlého, ubližujícího. Naopak musím pochválit ty své bystré děti, které hned po prvním čtení pochopily, co jim vlastně usnadní vstup do života - ono slovo PROSÍM. Vysvětlila jsem jim, že když od druhého něco chceme- ať již koláček nebo třeba hračku, tak zkrátka je moc hezké říct ono kouzelné a magické slůvko PROSÍM. A kupodivu moje děti pochopily, slovo prosím používají zcela běžně, tento článek je nijak nepoškodil, neublížil jim ani jim nesebral sebevědomí. I já když jsem v 1. třídě četla tento článek, nikdo mi k tomu nemusel dávat obsáhlou instruktáž a věděla jsem, že se po Adámkovi chce Prosím. Myslím, že se tím děti učí respektovat druhé, úcta k hodnotám a ohleduplnost. Moje děti nejsou nijak ublížené nebo zakřiknuté, naopak mají zdravé sebevědomí a na svůj věk jsou opravdu šikovné. Nedělá jim potíž vyjadřovat se v kolektivu dětí, ale i před dospělými.