No ona tedy osmnáctiletá slečna doopravdy poprosit už nezapomíná, já myslela, že to na ni nezanechalo žádné negativní následky...
Jinak já mluvím jako s dospělou nejen s tou osmnáctiletou, ale i s tou devítiletou..... Asi jsem nikdy nemluvila s dětmi nějak specificky a takový to "Už jsme se pěkně napapinakali a teď se vyčuránkujeme a půjdeme hajinkat" jsem nepoužívala nikdy. Není to prostě můj styl....
Bavím se s nimi jako s dospělými (i s těmi se často navzájem špičkujeme)... A doma do sebe v legraci rejpeme a máme (přesto? právě proto?) velice dobré vztahy. Není večer (přes den se málo kdy scházíme), abychom se společně něčemu nesmáli a myslím si, že většinou nemívají rodiny s pubochy (7 pád od slova puboši :-))) ) doma tak otevřené vztahy. Takže my si prostě nestěžujeme.... Ani my rodiče, ani děti...
Ale možná že namám pravdu a moje děti se budou ke svým dětem chovat špatně, ale to dnes fakt netuším.... Dělám v nejlepší víře to, co si myslím, že je správné a prozatím mi náš vztah, který s dětmi máme, dává za pravdu.
Hovořit s někým tak, jak ty píšeš, věcně, stručně a srozumitelně je zajisté správné, ale řekla bych dost "studené". Takže věcně, stručně a srozumitelně mluvím v obchodě k prodavačce nebo v ordinaci k lékaři, ale s dětmi si - i při běžné komunikaci - více slovně hrajeme....
S.