Ahoj všichni, nejdříve bych chtěla vyjádřit poděkování autorům webu za bezva nápad a vyjádřit podporu všem, kteří se na rozrůstání stránek podílejí.
A nyní k tématu. Mám dva chlapce, ale každý z nich spinká úplně jinak. Pro zajímavost dodávám, že co se týče osamostatňování miminka při usínání, jsme naprosto selhali, a nebo když se na to podívám z druhé strany zvítězili. Múj starší synek již od malička (6 měsíců) spí sám ve svém pokoji po celou noc. Bez jakýchkoliv problémů. Usínal, a to mu zůstalo, sotva se dotknul polštáře. Spal pravidelně od 19 do 6 hodin. No a náš benjamínek? Trdošíjně vyžaduje uspávání v mámině nebo tátově náručí a my mu ho rádi poskytneme. Přiznávám, že pokusy nechat jej ubrečet byly, jenže prostě ten žalostný pláč nebyl k vydržení. A my ho nevydrželi ani 5 minut, natož 20 - 30 minut. V náručí se zklidní a po konejšení, které všem zúčastněným přináší radost, usíná do deseti minut. Pak ho spícího uložíme do jeho postýlky. Kromě toho v noci nespí bez probuzení, ale 2 - 3 krát se vzbudí a chce se pomazlit. V tom se s tatínkem střídáme a proto postýlka je v dosahu naší postele. Někdy stačí natáhnout ruku, aby věděl, že tam jsme, někdy potřebuje naši blízkost. Jen výjimečně skončí v posteli naší, to se zpravidla jedná o větší problém než pocit opuštěnosti, většinou zoubky nebo bolení bříška, na které bohužel trpí již od narození. Tím vyprávěním bych chtěla rodičům, kteří si zoufají z toho, že jejich děťátko nespí celou noc a navíc velmi špatně usíná, říci, že je jen na nich a jejich dítěti najít ten správný postup, který bude všem vyhovovat. Jednou se k samostatnému spaní dopracují všichni a my asi později, ale spokojenost dítěte je pro mne víc než moje.

Hodně štěstí všem Jitka