Přidávám do diskuse pár doporučení z toho, co jsem se dozvěděla během studia jazykovědy a od rodičů bilingvních dětí:
- Tatinek děvčátka, které má "rodné" Esperanto a češtinu v odborné literatuře ještě před narozením dcerky zjistil, že je nutné, aby každý z rodičů od začátku zásadně používal v komunikaci s dítětem jen stále týž jazyk. (V případě mého známého on s dcerkou mluvil Esperantem, jeho žena česky). Jazyky by neměli střídat. Začít s dítětem někdy používat i "jazyk druhého rodiče" byl rozhodnutý až poté, co dcerka sama přijde a řekne: tati, můžeš na mne mluvit i česky, já ti rozumím." Střídáním a mícháním jazyků před tímto bodem by jí ztížil vývoj myšlení a řeči.
To dokládá i následující případ:
-dítě, na které mluvili různí členové české rodiny už v kočárku různými jazyky (česky, angllicky, francouzsky, latinsky)(aby vychovali velmi vzdělané dítě) se začalo jevit jako mentálně postižené. Lékař doporučil dát dítěti jen jeden jazyk, ve kterém by mohlo myslet. Pomhlo to, problém se vyřešil.
Máte někdo další / jiné zkušenosti, rady, doporučení, odkazy na literaturu? Předem díky! Andrea :0))