Boadiceo, ja jsem znama mezi svymi prately svym smyslem pro humor zvlast na svuj vlastni vrub, delam si legraci ze sve nemoci z vysladku ucinku leku i omezeneho casu ktery mam. Po operaci jsem jedne kamaradce napsala ze pisu z mraziciho boxu kde me zapomneli zvit mobil. kamaradka ktera me mimochodem dlouho zna vahala, jestli jsem se A) vlivem narkozy zbleznila, B) jestli je to pravda) v nasem zdravotnictvi clovek nikdy nevi c) jestli si z ni zase delam legraci. Takze zavolala na JIP a prisla na to ze pravdivy je bod c. Ale nebudu se nikdy smat lidem kteri jsou na to z jakychkoli duvodu spatne, lidem kteri jakkoliv trpi a lidem kteri jsou pro ostatni smesni jen proto ze maji smulu a ziji na druhe strane ulice. Jako nekdo kdo chodi o dvou berlich mi ani nepripada smasne povidka jak se Jirka karbanu chlubi, ze on nikdy nikoho v metru sednout nepousti, totiz i ja poustim sednout lidi kteru jsou na tom jeste hur nez ja. Jak jsem uz psala, bohuzel se to tu neobjevilo, vadi mi az desive jeho nedostatek souditu lidske solidarity a empatie. Totiz stane se ze ji jednou bude potrebovat sam a je mozne, ze nikdo z jeho okoli mu ji neposkatne, jednoduse proto ze je takovy jaky je. Co s tim ? radila bych nekolik zakladnich sezeni s pyschoterapeutem ktery by mu poradil, co v jeho zivote je spatne ze nedokaze citit k nikomu soucit, takze beru vice smyslu pro humor a Jirkovi preji vice soucitu vuci druhym, jak vidim tak ani jemu samotnemu se nelibi tvrdost venovana jemu a to je zdravi, pracujici a spokojeny clovek ...a co Ti cruzi, kteri to stesti nemaji, rekl si nekdy Jirka, jak se asi citi oni? Mohu ho po 9 letech nemoci ujisti, ze vesele zrovna moc ne.