Mně těhotenství potkalo taky nečekaně i když ne nechtěně a rozhodně jsem byla dávno připravená, bylo mi 26. Měla jsem nastoupit do práce a byla to skvělá práce, ale v týdnu, kdy jsem měla podepisovat smlouvu, jsem zjistila, že všechno bude jinak. A nikdy jsem toho nelitovala. S manželem jsme si dávali pozor tak půl na půl, někdy jo, někdy ne a plánování mně nikdy nenapadlo, prostě to tak vyšlo. Teď když už jedno mám, tak se mi nabízí to další plánovat, ale leze mi to na nervy. Manžel je o osm let starší, tak zohledňuju jeho věk (36), nechtěla bych aby měl po 40. Ale já bych chtěla dítko až později a potom si připadám jako pako, protože já mám prostě ráda překvapení. Asi to zase necháme na náhodu. Je to super.
A taky jsem nedávno potkala holčinu v drogérii, taky něco pod třicet a já s vozíkem plným polívčiček Hipp a Hami a jednorázových plenek a zlevněných dupaček a krému na prdýlku jsem se dívala jak si vybírá nějakou kosmetiku a usmívala jsem se nad posunem hodnot u sebe. Sice jsem byla upravená, ale už mi nepřipadá tak důležité mít odstín tužky na obočí hnědý nebo hnědější a pleťovou vodu ještě jemnější a krém ještě hydratačnější. Jsem ráda, když si večer opláchnu tvář čistou vodou, ale jsem strašně ráda. A jí to taky hrozně přeju.