Když byl syn malý, o ničem takovém mě dětská lékařka neinformovala, ani se na to nezeptala. Když bylo synovi 6 let, byli jsme na dovolené v Jizerkách, bez auta, jen já se dvěma malými dětmi. Bylo to asi před čtvrt stoletím. Večer začal syn brečet, že ho bolí pindík. Nevěděla jsem, co dělat. Měl ho začervenalého a oteklého. Pak se to stupňovalo, takže v noci jsme běhali po vesnici a hledali někoho, kdo by nás odvezl do nemocnice. Starý pán, co bydlel vedle, nás vezl, měla jsem strach, aby rozespalý nenaboural, bylo to do nemocnice dost daleko. Tam mě nechal doktor za dveřmi, seděla jsem v čekárně a držela si uši, chtělo se mi brečet, slyšela jsem kluka, jak křičí.Pak říkal, že mu to násilím přetahoval a že to hrozně bolelo. V dalších dnech jsme to máčeli ve výtažku z heřmánku, rychle se zhojilo. Ale zážitek hrozný. Dceři lékařka říkala, že už u malého to má zkoušel opatrně pomalu přetahovat, žádné násilí. Myslím, že tak je to nejlepší.