Prolematika na tlusté knihy.
I moje rozhodování mělo hodně dimenzí, i když v zásadě šlo intuitivně. 2 vysoké, cesty po světě , spousta úžasných zážitků a lidí, kariéra a pořád nějak nebyl čas (v zimě to nejde-musím lyžovat, v létě taky ne- musím tam a tam atd.) Najednou uprostřed všech skvělých dní a zážitků to přišlo - musí to být teď ať to stojí co to stojí. Pravdou je že přes svůj věk, vzdělání a spoustu zkušeností (ne s dítětem) to ŠOK byl. Vůbec jsem netušila (asi asi před tím ani nechtěla - návštěva s dítětem - brr) o čem to je. Že už nejsem jednička ve sportech, v práci, udělaly se mi vrásky , prsa mám malá a nejsem tak spontánní a zábavná je mi fuk.
My ženský o tom ale přece asi víc přemýšlíme a víme, že se může stát při dělání mimi v 33 letech, že to hned nemusí jít. Ale chlapi "plánovači" netuší vůbec. Většinou si myslí, že na to skočí a dítě je na cestě (znám jich u svých známých davy), a často proto odsouvají dítě s tím, že je čas. Z vlastní zkušenosti (asi fakt hrál roli věk) vím, že to může trvat dost dlouho než se zadaří (naštěstí jsem byla poučena, že spontánní potrat je zcela běžná věc v zač. těhotenství a že z toho nemám dělat tragedii).
TAkže poslouchejte svoje srdce, veřte intuici, nenechte se do ničeho tlačit a pokud chlap moc plánuje, tak ho poučte,jak to chodí.

Bikerka