Ahoj Hanko,
Královsky jsem se nad Tvým povídáním pobavila (nad Magdiným jako vždycky – taktéž - já jsem je pochopila jako povídání o tom, jak se nám – ženám, z čista jasna změní leckdy priority, když TO přijde). Já jsem se pro miminko rozhodla v době, kdy jsem právě budovala tu slavnou kariéru, konečně se mi podařilo začít vydělávat nějaký korunky a hlavně – jsem potkala toho pravého, o kterém jsem byla (a jsem) přesvědčená, že to bude ten nejlepší manžel a táta. Otěhotnění se nedařilo, tak jsem stejně jako Ty podstoupila hormonální kůru. Po půl roce jsem se rozhodla, že nemá význam neustále brát léky s nulovým výsledkem (lékař už mi začal „slibovat“ umělé oplodnění), že bude lepší, když se ještě chvilku budu věnovat své práci. Takhle to šlo pár měsíců, poté jsme odjeli „chalupařit“ – to, že jsem nemenstruovala nebylo nic divného, při všech problémech, které jsem měla. Bolesti žaludku jsem si vysvětlila „žlučníkem“ ). Poté jsme se z chalupy vrátili, zaplatili dovolenou v Tunisu, já jsem si koupila o číslo větší džíny )) a za týden jsem vyrazila na gynekologii. Místo žlučníku byla dvojčata, okamžitě jsem nastoupila na nemocenskou, poté na mateřskou a kariéra? Dělám ji doma…… P.S. – v Tunisu jsem nebyli dodnes….. zato si báječně užíváme úplně jiné zážitky