Magdo, naprosto jsi mi promluvila z duše... Je mi 31 a to "plánovací" období jsem si zažila i se stresem z toho, že se to "zase nepovedlo".
A ve chvíli, kdy jsme s manželem začali plánovat, jak si tedy ještě toho bezdětného života užijeme, jsem samozřejmě otěhotněla :-)))
Chtěla bych říct všem mladým ženám, které úspěšně řídí svůj život, že vím, jak je strašně těžké smířit se s tím, že něco není podle vašich představ (a zrovna taková životně důležitá věc).
Ale všechno je okamžitě jinak, když trochu tomu svému životu "povolíte opratě", začnete být víc spolu s partnerem a přestanete myslet na otěhotnění. Takovou pohodu jsem dávno předtím nezažila.
Držím všem "plánovačkám" palce :-)))