Ahojda zdravím všechny, tak naší malé bude za pár dnů rok a já jsem se podívala, co vše "by měla umět". Pak jsem si přečetla pár vašich článečků a pak mi to docvaklo....
CO MY TU VŠECHNY VLASTNĚ DĚLÁME? PROČ SE NĚKTERÉ "TRÁPÍME", ŽE NAŠE DÍTĚ JEŠTĚ SAMO NECHODÍ, NEDÁVÁ PENÍZKY DO POKLADNIČKY, NEOTŘE SI PUSINKU..... VŽDYŤ MÁME TO ŠTĚSTÍ, ŽE NAŠE DĚTI TO JEDNOU URČITĚ DĚLAT BUDOU, ALE CO TY MAMINKY, KTERÉ MAJÍ OPRAVDU NEMOCNĚ DĚTI, CO VĚDÍ, ŽE JEJICH DĚTI NIKDY NEBUDOU CHODIT, MLUVIT..... CO VĚDÍ, ŽE JEJICH DÍTĚ BUDE CELÝ ŽIVOT NA NĚKOHO ODKÁZÁNO?

A tak mi najednou dochází, jaké velké máme štěstí, je mi dobře, ale je mi smutno, za ty ostatní a moc je obdivuju a držím jim všem pěsti....