Moc bych Vam prala, aby se podezreni na RS nepotvrdila, presto bych Vam chtela dodat trochu odvahy a snad i optimismu. Mam tchyni, ktera ma RS. Jiz 25 let. Prvni priznaky se ji objevili, kdyz mela dve male deti (syn - nyni muj manzel, mel 6 let a dcera v te dobe 3 roky). Bylo to pro ne podle vypraveni asi dost tezke obdobi, deti male, tatinek musel prat (a to nebyla doba automatek) a vubec jinak se podilet na jinych domacich pracech vic nez bylo pro muze obvykle, zvlaste na vesnici 80. let. Tchyne se po urcitem obdobi vratila do zamestnani, ale postupne presla z celeho uvazku na castecny, pak na nejakou praci doma a nyni je v plnem invalidnim duchode. Je vsak plne sobestacna, ba naopak oraganizuje ruzne prestavby domacnosti, zahrady, pomahala nam se stavbou naseho domu, a ted si uziva (alespon doufam) vnucky a vnuka. Jen si musi "delat" svym tempem. Jsou dny (predevsim na jare a na podzim), kdy vetsinu dne prolezi, ale ne v posteli v pyzamu, ale spis tak polehava v obyvaku, vklidu si uvari, da si kafco, odpocine si, jde se psem... a jsou dny, a tech je zatim, diky Bohu, stale vetsina, kdy hyri napady a energii. Chci tim rict, ze RS je velmi individualni nemoc, u kazdeho probiha jinak. A chci rict, ze jsou lide jako moje bezva tchyne, ktera s touto nemoci bojuje uz 25 let a jak ona sama rika, za tu dobu poznala, ze nejvetsi zbrani je optimismus, klid a pohoda, zadne rozcilovani. Chci Vam poprat, aby se RS u Vas nepotvrdila, a pokud ano, tak hlavne optimismus (i kdyz je mi jasne, ze je to nekdy velmi tezke). Drzim pesti. Lenka

P.S.: V priloze Prava, ted nevim jestli v sobotni nebo stredecni, predminuly tyden nebo tak nejak, vysel pekny clanek o zivote 3 lidicek s RS. A taky existuji www stranky o RS a o lecebnych centrech, napr.www.ereska.cz, www.klubsms.cz, www.roska-czmss.cz