Ahoj, clanek mi prisel uplne v pohode. Prijde mi zajimave zamyslet se nad tim, jak si deti hraji. Memu synovi je 16 mesicu, uklizime spolu, vysavame, pereme a vesime pradlo, a to vsechno formou hry. Moje predsevzeti je, ze bych ho chtela vychovat tak, aby i v daleke budoucnosti sveho dospelackeho veku byl schopny se o sebe postarat a zastat domaci prace. Ale zpatky ke hre. Snazim se kazdy den si vyhradit cas jenom na spolecnou hru a dela mi to radost. Znovu objevuju detsky svet a je to krasny. Muzu se na chvili zasnit, zastavit cas (protoze cas deti prozivaji uplne jinak nez my dospeli, kteri furt nekam pospichame.....) a rozehrat fantazijni svet pohadek. Cteme spolu knizky, Vecernicky v TV ho zatim jeste moc nebavi, strkame predmety ruzneho tvaru do kostky s otvory, schovavame kastany do krabice a zase je vyndavame....Je to uzasny, jak malo staci detem ke stesti ! A prave kvuli tomuhle pocitu me hrani s detmi bavi....P.S. Muj syn je uz nekolik tydnu velmi zaujaty prohlizenim fotek z naseho rodinneho alba. Vubec nevyzaduje moji asistenci,prohlizi si je sam a pritom ukazuje na lidi a rika (i kdyz ne vzdy se trefi spravne): MAMA, TATA, BABA, KUK = KLUK, CICI, HAF HAF.....atd, dovedete si to predstavit.....