Tak to jsme na tom stejně. Absolutně nejsem hrací typ. Co maximálně dokážu, je malovat, když potřebuju změřit teplotu. A v čekárně u dr. prohlížet knížku. Jinak jsme každé dopoledne venku. A odpoledne naštěstí chodí tatínek, který naopak vyloženě hrací je. Dneska už jsou dva, tak i malá ( 20 měsíců ) se zabaví s bráškou ( 3 roky ). Ale nehrála jsem si ani s klukem. Ale něco jsem si ráno, než jsme šli ven, uklidila i s ním.
Tak by mi zajímalo, jaký on vlastně je, protože to měl obráceně. Hraní s někým jiným vyžaduje až teď, smejčí okna ( špiní hadrem ) se mnou taky až teď. Naopak když byl malinký, nechtěl si hrát ani s tátou a že ten chtěl. Jako maličkej byl samostatná jednotka.