Měli jsme manželství na dálku.Muž býval pracovně mimo domov.Společné chvíle jsme trávili jen o víkendech.Za tu dobu jsem se naučila všechny problémy řešit sama.Šlo mi to dobře až do chvíle,kdy mi začalo ubývat sil.I to byl jeden z důvodů,proč manžel přestal jezdit do světa.Abych nebyla na všechno sama.Nemůžu si na něj stěžovat.Vždycky jsme u něj byli na prvním místě,jsme vlastně pořád!!!Chyba je nejspíš ve mně.Nechci nikomu přidělávat starosti a tak se v tom plácám sama.Doposud jsem se snažila já pomáhat těm,kteří to potřebovali.Široké okolí mě má za jakousi vrbu.Moje životní krédo vždycky bylo-narodila jsem se pro druhé.Možná se ti to zdá nepochopitelné,ale je to tak.Otázka je,jestli to zvládnu!!! Cením si Tě!!! Obětuješ svůj čas cizí ženské,na kterou tvoje slova působí jako balzám!!!!!! Moc ti děkuji!!!!! Asi se poohlédnu po nějakém psychologovi.I když i já jsem takový poloviční.A vidíš,přesto někdy nevím,jak dál.Měj se moc hezky!!!!!!!