V HB jsem rodila v březnu 2006. Chci velmi poděkovat porodnici, která mi umožnila přirozený porod - bez medikací a lékařských zásahů, děkuji za podporu asistentek a vyčkávání lékaře, který respektoval mé přání porod nevyvolávat, přestože na několik hodin přestal postupovat - miminko bylo ale (podle ozev) v pořádku a já měla důvěru ke svému tělu... Byla jsem velmi hlučná (prostě mi křik pomáhal), p. asistentka, která s námi trávila noc, mne podporovala svou všímavou přítomností, radou týkající se změn poloh, když porod nepostupoval, žádné zbytečné vnitřní vyšetření...myslím, že se jmenuje Jolana(?) a moc vám děkuji ještě jednou písmenkama, děláte svou práci dobře. Také druhá p.a., při střídání směn, mi moc pomohla-pro změnu rázností, se kterou mi řekla "už poroďte"-a ono to nějak zafungovalo. Masírovala mi hráz, syneček se narodil bez nastřižení, s rupturou, která se krásně zahojila. S přestřihnutím pupečníku se nespěchalo, vlastně se vůbec nespěchalo, myslím, že ten zázrak zrození človíčka byl tak velký, že jsme ho všichni jen tiše pozorovali...
Na novorozeneckém oddělení to bylo horší: bez dechu jsem sledovala jak sestra mydlí křičící miminko přeparfémovaným mýdlem a sprchuje a natírá dalším převoněným...a pak další a další...jak kdyby drhla podlahu a těšila se na konec směny (lidé jsou různí, ale - přece chceme dělat všechno pro to aby ten přechod do našeho světa byl pro dítě co nejpříjemnější), ještě jsem neměla odvahu jí říct NE! (dnes už bych měla).
Měli jsme velké problémy s kojením - (díky paní doktorko Weberová, díky, kojíme dodnes a dlouho budeme!)a zase - záleží na lidech - jedna sestra mi Jonáše zkoušela přiložit, uklidnila mne i dítě, mimko pilo... druhá svými dlouhými nehty s čerstvým cigaretovým odérem drapla dítě...ani se mi to nechce popisovat, skončilo to tím, že mi mačkala prso se slovy "já ti to tam nastříkám" zdálky mířila mimku do křičící pusy (proč vlastně), jiné se podařilo J. přiložit, špatně, ale zatla jsem zuby aby se sakra už napil, slzy mi takly proudem, sestra tvrdila: je přiložený dobře, nevidíte? když dopil, chyběl mi vršek bradavky. Ale to už tak prostě je-nebyl v tom zlý úmysl, prostě jen - NEVĚDOMOST? LENOST? co já vím.
Přednášky byly výborné.
PANE PRIMÁŘI: Co by se však dalo A MĚLO zlepšit je strava- připadá mi absurdní že po porodu, kdy mají ženy potíže s vyprazdňováním, se podává dvakrát denně rohlíky a celkově strava velmi "ucpávající". Možná, kdyby byla ke snídani ovesná kaše, k obědu přiložen salát nebo švestkový kompot...kdyby první dva dny po porodu ženy dostaly odvar ze lněného semínka...snad i fenyklový čaj by měl být pro kojící ženy "povinný" - prostě je škoda nevyužít stravy ku pomoci běžných poporodních obtíží. Stačilo by přece trochu to promyslet!!!
P.S. JÁ VÍM, VŠECHNO LZE ŘÍCI VÁM PŘI VIZITÁCH, JENŽE...když je člověk zesláblý a zranitelný (a to je po porodu každá žena), nemá většinou myšlenky na rozhovor tohoto druhu. Chce spát.