Dnes jsem si přečetla diskusi k problematice porodnice v Nymburce. Ráda bych přispěla svou trochou do mlýna. Já jsem rodila v Nymburce již dvakrát. Poprvé v r. 1996, přestože u nás (v Městci Králové) ještě porodnice fungovala a oba moji rodiče byli zaměstnanci zdejší nemocnice. Můj důvod byl prostý: chtěla jsem mít u porodu svého lékaře, kterému důvěřuji a který spolupracuje s nemocnicí v Nymburce po předchozích konfliktech, které měl v Městci Králové. Z porodu jsem měla velký strach, protože jsem člověk, který má strach z bolesti a vůbec všeho nepoznaného. Pan doktor ten den přišel do porodnice pouze kvůli nám a celých šest hodin, co porod trval, byl ve vedlejší místnosti a věnoval se pouze nám. Musím se přiznat, že jsem nebyla zrovna vzorná rodička, ale v kritickém okamžiku, kdy už byl ohrožen život našeho dítěte, mne lékař, sestry a manžel přinutili spolupracovat. Chlapeček se narodil s pupeční šňůrou okolo krku a ještě v ní měl přimotanou ručičku a nedýchal. Ale týmu sester v čele s paní doktorkou z dětského oddělení se podařilo našeho syna zachránit. I přes tyto komplikace jsem porodila bez nástřihu. Poporodní péče byla, podle mého názoru, dobrá. Sestry se snažily vyhovět maminkám v rámci možností, které měly. Pouze strava neodpovídala mým představám, ale s proviantem z domova se těch pět dní dalo vydržet. Podruhé jsem v Nymburce rodila v r. 1999, ale to už jsem tolik spokojená nebyla. Nastoupila jsem jako přenášející a čekala, co se bude dít. Měla jsem hrozný strach, že se budou opakovat komplikace, které jsme měli u prvního porodu. Přijímal mne MUDr. Čepelák(doufám, že si jeho jméno dobře pamatuji), který na mne udělal dobrý dojem. Ale nikdo jiný už mi žádné další informace nedal. Absolutně jsem netušila, co se bude dít. V den mého nástupu do porodnice rodilo pět žen a ještě ve 22:30 byl na chodbě pěkný ruch. Brzo ráno přišla sestra s teploměry, takže jsme se vůbec nevyspaly a to jsme ještě netušily, že ten den budeme rodit. Asi v sedm hodin nám pan primář na visitě oznámil, abychom si došly na WC a přišly na vyšetřovnu. Tam jsme na něho čekaly a nevěděly, co se bude dít. Když pan primář přišel, tak udělal poznámku v tom smyslu, že tam sedíme jako dvě slepice a vyvolal nám porod. Věděla jsem, po předchozí zkušenosti, že to bez manžela budu velmi těžce zvládat, ale sestra mi řekla, že rodíme čtyři najednou a pokoj pro tatínky už je obsazen, takže manžel bude muset počkat v návštěvní místnosti a zavolají ho až k samotnému porodu. To pro mne bylo absolutně nepřijatelné a tak jsem si vymohla alespoň to, že jsme mohli být na vyšetřovně. Ovšem když přišla další pacientka na příjem, museli jsme se přesunout do návštěvní místnosti plné příbuzných jiných pacientek. Měla jsem již docela silné bolesti po 5 minutách a ta půlhodina mi připadala nekonečná a měla jsem pocit ponížení, že mne v té tak intimní chvíli okukuje tucet cizých lidí. Potom už vše probíhalo hladce, dostala jsem k dispozici míč, na kterém se daly docela dobře snášet porodní bolesti. Komplikace se sice opakovaly, ale tentokrát chlapeček křičel ihned a pan doktor Luxemburg(opět nevím, zda píši jeho jméno správně, pro případ, že ne, se velice omlouvám), i když tehdy ještě neměl tak dlouhou praxi, zvládl všechno skvěle! A hlavně, když od manžela zjistil, že jsem před těhotenstvím měla problémy s nervy, věnoval mi až mimořádnou péči. Nemyslím si, že by porodnice v Nymburce byla špatná, ale asi se ani nemůže řadit mazi ty nejlepší. Určitě by se toho mohlo hodně zlepšit, třeba již uvedená kuchyně, ale přiznejme si, že spousta věcí by mohla být i horší. Vše záleží pouze na lidech, na jejich domluvě a ochotě vyjít si navzájem vstříc. A dnes již máme naštěstí možnost volby(i když nám Evropanům prý možnost volby komplikuje život, jak se praví v jednom filmu), a tak pokud není někdo spokojen s péčí této porodnice, tak ať jde zkusit štěstí někam jinam. Já osobně jsem na porodnici v Nymburce nezanevřela a své třetí dítě, které již s manželem plánujeme, se chystám porodit opět tam, tedy pokud mne tam ještě budou chtít po tom, co jsem tu napsala. Protože já, po komplikacích, které jsme měli, bych už o přirozený porod stejně nestála a dám přednost tomu medicínsky vedenému, aby porodník mohl popřípadě včas zasáhnout.