Já jsem ten článek pochopila tak, že autorka ho napsala s humorem a nadsázkou. A hlavně, že chtěla poukázat, co udělají s námi hormony v šestinedělí. Taky jsem nepoznávala sama sebe. Kluk se mi narodil o 6 týdnů dřív, porod byl těžký, na závěr čištění pod narkózou. To píšu proto, že jsem se asi po propuštění z nemocnice fakt šetřit měla. Rodila jsem v pátek, pustili mě v pondělí, že si stejně půjdu k malýmu lehnout na neanatologii. To jsem nemohla, byl na JIPce. Doma byt rozkopaný, choť chřipku ( 39´C ), takže neschopnej čehokoliv. A já? Místo abych se trochu šetřila, tak jsem krom odstříkávání mléka po 3 hodinách ( aby se mi vytvořilo ), venčení psa ( vlčák, aspoň 1 h denně ), ježdění vlakem 45 km za synem ( trávila jsem u něj denně 3 hodiny čistého času ), ŽEHLILA ( nesnáším žehlení ) snad metráky dupaček, kabátků, andílků z dob komunistické éry. Nutno dodat, že jsem nepoužila ani jedny. Vlastně ano, pár jsem jich rozcupovala a udělala z nich výplň do šaška. Kamarádka mi totiž přinesla rozepínací dupačky, tak jsem si jich pár sehnala v sekáči a raději jsem je prala a sušila na kamnech, než ho na přebalování celého svlékat. A na neanatologii jsem poznala body, tak už mi taky košilky a kabátky nepřišli tak zajímavé. Po druhém porodu už nebyl na hormony čas. Malá se narodila 13 měsíců po klukovi a manžel opět v šestinedělí marodil ( každý můj porod se mu chudákovi podepsal na zdraví vysokými horečkami ), tak aby nás nenakazil, se na dobu nemoci odstěhoval k rodičům. Tak tolika k hormonům.
Obavy jsou zbytečné, je to všechno jen o tom, aby se uklidnila hormonální hladina a taky o tom si udělat všem vyhovující denní režim a zaběhnout se do něj.