Dobrý den, zapojuji se do diskuze poprvé. Já rodila na Bulovce císařským řezem a na šestinedělí mi śestra miminko vždy jen tak nějak z donucení přišoupli k posteli, oznámila nakojte jí, za dvacet minut si pro ni přijdu. Kdo byl někdy na operaci, umí si představit, co je to za nadlidský výkon otočit se na bok, pak se posadit, pak si stoupnout vyndat mimi z postýlky a to samé s miminkem zpět do postele, pak s miminkem opět vstát, uložit ho do postýlky a sama si znovu lehnout. No nezdařilo se mi to ani jednou, vždy přišla sestra v polovině mého výkonu (dvacet minut samozřejmě již uběhlo), čapla mimi a řekla "Jéžiš no ta je hladová, musim jí odvézt a dát jí najíst".
A zmizla i s miminkem. Ani omylem mi Terču nikdo do postele nepodal, kojení mi bylo vysvětleno způsobem "támhle na zdi visí plakát, tam si to přečtěte" a Terezku dál spokojeně a v klidu dokrmovali glokozou. Chodila jsem na předporodní kurzy, v o to větším šoku jsem byla z této Baby friendly hospital, celé jsem to tam probrečela.

Dodatek: Po propuštění z porodnice měla Terezka velmi silnou žloutenku, náš pediatr urychleně s paní primářkou domluvil fototerapii a my v sobotu v osm večer jeli na dětské. Čekali jsme s týdenním mimim na chodbě hodinu a půl (vůbec jsem netušila kde a jak odstříkám mléko a malou nakrmím - kojit mě nenaučili). Aniž by alespoň přišel jakýkoliv lékař, jakási sestřička oznámila, že najednou nemají pro nás místo a odporoučela nás k Apolináři. Bylo půl desáté večer. No bylo mi hrozně, po císaři jsem byla stále zcela vyčerpaná, ale u Apolináře vše dobře dopadlo, naučili nás hned při této první návštěve kojit a dál už to dopadlo dobře. Skutečně vše záleží na tom, na jakého "vola" člověk narazí. Všem budoucím maminkám moc držím palce a nebojte, pozitivních zážitků je mnohokrát víc.